nabito.net

Na YouTube se to poslední dobou novinkami jen hemží – např. 22. listopadu startuje živé vysílání. Co ale potěší mnohem více je (oficiální) kanál Monty Python.

Díky tomu si konečně můžete vychutnat třebas Ministerstvo podivné chůze v dobré kvalitě.

Host Hit Counter (HHC) je trošičku krkolomný název pro multi-uživatelské počítadlo přístupů nebo chcete-li návštěvníků webu. Do psaní tohoto počítadla jsme se pustil vlastně ze zoufalství, protože mi žádné jiné nevyhovovalo. Při psaní tohoto počítadla jsem se snažil držet hesla: V jednoduchosti je krása. Snad to jde vidět na první pohled.

Výsledkem je počítadlo přístupů, které dle mého názoru nikoho neomezuje. Je dobře rozšířitelné o další funkce a hlavně je velmi jednoduché k použití

HHC počítadlo:

• nevyžaduje žádnou registraci – přístupy se počítají na základě zvoleného klíče
• umí počítat uživatele online / celkové návštěvy / návštěvy za den
• vložíte do stránek několika způsoby (AJAX, HRML, PHP)
• generuje na výstupu text, xml nebo gif
• dokáže komunikovat s několika databázemi (Díky Dibi)

Jednoduchý požadavek na započtení přístupu můžete vytvořit např. takto:

<img style="display:none;" src="http://www.example.cz/hit/nabito.net/gif" alt="" />

HHC počítadlo můžete stahovat ze stránek Google Code nebo se podívejte na oficiální stránky.

And now in English

This is simple host PHP hitcounter. Basically is webmaster tool for calculating sites visitors. The main output is XML/text or empty GIF. Basic functionalitys are: count hits by day / counts online users / count total visitors. This counter is possible very simple add to existing website – by inserting empty GIF image on specific page. Key features are low space usage / multiple databases access (by Dibi PHP).

Visit Google Code Page: http://code.google.com/…tcounterphp/

Před dávnou dobou jsem zde psal o DBDesigneru – tento nástroj není špatný, ale za dobu jeho používání jsem narazil na celou řadu chyb. Někdy se tento program chová zcela v rozporu s očekáváním uživatele. Kdo jej používal, asi ví o čem mluvím (např. zcela nahodilé číslování tabulek a atributů). Nicméně jak se říká: zadarmo je i ocet sladký.

Na DBDesigner můžete teď s klidem zapomenout. Tvůrci MySQL už nějaký ten čas vyvíjejí nástroj MySQL Workbench, který vychází právě z výše zmíněného DBDesigneru.

MySQL Workbench je cross-platform vizuální nástroj pro správu (návrh) MySQL databází, který si zamilujete od chvíle, co jej spustíte. V současnosti můžete stahovat verzi 5.0.26. Program je samozřejmě zdarma a skvěle se doplňuje s MySQL Admin Tools.

Při testování jsem zatím nenarazil na žádnou chybu. Takže se těším, že mi tento nástroj pomůže zvýšit produktivitu podobně jako třebas Eclipse PDT.

Cheat sheet je něco, co by se dalo volně přeložit jako tahák. Taháků (Cheat sheet) existuje celá řada. Obvykle soustředí na specifickou, úzce vymezenou oblast. Existují taháky pro různé frameworky, programovací jazyky, programy atd. stačí jen pohledat. Hlavní snahou je vytvořit přehledný a pohotový zdroj základních informací.

Rozhodl jsem se vypustit do světa také jeden příspěvek a sice Cheat sheet pro Google Maps.

Prozatím je v angličtině, do budoucna plánuji překlad do češtiny. Případně nějaké další nové verze, doplnění atd. Snad se Vám bude hodit…

Troška teorie ze startu. Geokódování je proces, kdy se adrese (např. Ostrava 17. Listopadu 25) přiřadí číselné souřadnice. Nejčastěji jsou tyto souřadnice zeměpisná šířka a délka (GPS).

Reverzní geokódování je samozřejmě proces opačný, kdy nějakému bodu (souřadnicím) přiřadíte konkrétní adresu. Oba tyto procesy umí Google Maps API.

Geokódování adres, s využitím Javascriptu, Google Maps už nějaký ten čas dokáže. Nově však přidal možnost geokódování přes HTTP. Metodu GET můžete předat celkem 6 parametrů, tři nejdůležitější jsou:

• q – samotná adresa
• key – Váš API klíč
• output – JSON nebo XML (KML)

XML se souřadnicemi Ostravy naleznete na adrese:

http://maps.google.com/maps/geo?q=Ostrava&output=xml

Reverzní geokódování je možné pouze prostřednictvím javascript objektu GClientGeocoder. Operace getLocations požaduje dva parametry, první z nich jsou souřadnice a druhý handler, tedy funkce – která se má zavolat po dokončení operace. Malá příklad dle dokumentace:

var map;
var geocoder;

function initialize() {
map = new GMap2(document.getElementById("map_canvas"));
map.addControl(new GLargeMapControl);
GEvent.addListener(map, "click", getAddress);
geocoder = new GClientGeocoder();
}

function getAddress(overlay, latlng) {
if (latlng != null) {
geocoder.getLocations(latlng, showAddress);
}
}

function showAddress(response) {
alert(response.name);
}

Očekávané se stalo skutečností. Google se stal poskytovatelem OpenID. Takže můžeme (snad) konečně zapomenout na stovky zbytečných registrací, kde stále vyplňujeme jméno, heslo, email, přezdívku atd. Prostě vše jednou vyplníme ve svém Google Account. A pak už jen bude stačit místo registrace zadat svůj email a odkliknout jedno povolení.

Všechno je to tak trošku hudba budoucnosti. Ale služeb, které podporují OpenID, pomalu přibývá. Takže nezbude než doufat. Každopádně tento krok je velkým vítězstvím (možná i záchranou) specifikace OpenID. Specifikaci totiž šlape na paty Facebook nebo Microsoft se svým LiveID.

Proti Facebook a LiveID má OpenID jednu velkou nevýhodu. Uživatele ho neznají, netuší jak vypadá logo (viz. studie Yahoo). Zatímco logo Google, Yahoo, MySpace, nebo Microsoft (ano i ten je poskytovatel) zná každý.

Následující obrázek znázorňuje celý procesu přihlašování. Jak je vidět, tak požadavky na uživatele jsou minimální, spíš komunikuje Google s třetí stranou (Web application).

Popis toho, jak vše funguje, naleznete na stránkách Google Code. V současnosti probíhá limitované testování, do kterého je zapojeno několik služeb třetích stran (Zoho, Plexo, BuxFer). Co napsat závěrem? Napadlo mě: Mějte se krásně a buďte Open .

Autoload je velmi užitečná funkce PHP 5, sloužící k automatickému načtení tříd (souborů). Autoload je vlastně takové vylepšení require_once (include). Funkce __autoload se zavolá v případě, že požadujete třídu, která prozatím neexistuje.

Následující kód stačí vložit do core.php. Pokud máte rádi pořádek a své class umisťujete dle jejich významu do různých adresářů, je nutné nejprve nastavit include path.

// DS - oddelovac pro adresare
define ('DS', DIRECTORY_SEPARATOR);
// pak najdeme absolutni cestu
define ('ABSPATH', realpath(dirname(__FILE__)).DS);

// nastavime potrebne cesty k vasim class
set_include_path
(
ABSPATH.'libs'.DS.'core'.DS.PATH_SEPARATOR. // libs/core/
ABSPATH.'libs'.DS.'helper'.DS.PATH_SEPARATOR. // libs/helper/
get_include_path()
);

Většinou je dobrým zvykem dodržovat nějakou strukturu pojmenování tříd. V mém případě jsou třídy pojmenované class.nazev.php. Funkce __autoload bude vypadat následovně:

// automaticke nahrani trid umistenych v core nebo helper
function __autoload($class_name)
{
if (!class_exists($class_name, false) ||
!interface_exists($class_name, false))
require_once ('class.'.$class_name.'.php');
}

Tento kód si uložte např. do aload.php, pak už jen stačí napsat require_once(‚a­load.php‘); kdekoliv, kde budete potřebovat pracovat se svými class.